Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prázdniny 2008 se psem

26. 11. 2008

ObrazekTentokrát to pro mě byly skutečně prázdniny se psem, protože jsem je celé prožil zejména s Rexíkem a Falkem. Na začátku prázdnin jsem totiž odmítl odjet s Tomem na chatu za babičkou a dědou. Zůstal jsem doma a jezdil s kamarády na koupaliště. Skoro každý den jsem si s Rexíkem trošku pocvičil. Aby to Falkovi nebylo líto, tak jsem výcvik rozšířil i na něj. Falko je sice všeobecně známý svou „poveloimunitou“, ale chce to dobrou motivaci (chutný pamlsek) a rázem se z něj stává pejsek ochotný při výcviku spolupracovat. U nohy chodí lépe než Rex a má skvělý „oční kontakt“. Jen to aportování musíme „dopilovat“. Jako stopař je Falko velmi schopný, ale zalehávání předmětů na stopě mu stále činí problémy ... nemůže pochopit, proč by si měl lehat v okamžiku, kdy objeví pod předmětem „voňavou krabičku“ plnou dobrot, když je mnohem lepší krabičku vzít do zubů, rychle s ní zdrhnout mimo stopu a někde v ústraní se pokusit o její otevření.

Na začátku prázdnin jsme si s mamkou udělali výlet do Dinoparku do Vyškova a vzali jsme sebou i oba psy. Povídání o výletu je ZDE, fotky ze ZOOkoutku ZDE, fotky z Dinoparku ZDE, video z Dinoparku ZDE.

První část rodinné dovolené jsme strávili na chatě (jako vždy). Hned po příjezdu jsme si z chaty odskočili na Obranářskou sobotu MSKS do Bzence. Bylo šílené vedro .. na Rexíkovi to bylo dost znát naopak na figurantovi nikoliv :-). Video ZDE.

Na chatě jsme s Rexíkem chodili stopovat, učili jsme se obíhat zástěny, hráli si s disky a trošku i agilitili. Protože však bylo celý týden pořádné horko, věnovali jsme se hlavně plaveckému výcviku a aportování klacků z vody. Foto ZDE, video ZDE.

Udělali jsme si také rodinný výlet do Lednice k Janohradu (a celou cestu pak poslouchali výčitky našich rybářů, Tomáše a táty, jak by jim bylo krásně u přehrady na rybách). Fotografie ZDE.

Na návštěvu na chatu za námi přijela Lucie se svou smečkou a Eva s Darou. Fotografie ZDE, video ZDE.

O prázdninách jsme také jezdili pravidelně na cvičák do Zlína. Fotografie ZDE a ZDE , video ZDE.

ObrazekV srpnu odjížděli Zlíňáci na výcvikový tábor na Šumavu. Já jsem s nimi jet nemohl, protože jsem měl „příliš vysoký počet bodů“ na závěrečném školním vysvědčení :-(  a byl jsem rodiči potrestán zákazem účasti na výcvikovém táboře. A tak jsem, místo na Šumavu, jel s rodiči na týden na chatu. Tentokrát jsem se tam věnoval, mimo jiné, také rybolovu, protože jsem dostal za úkol ulovit „něco na gril“ na akci pořádanou na závěr prázdnin na cvičáku.

Světlým okamžikem tohoto týdne byla i nedělní návštěva u Homolků na zahradě, kde se grilovalo hned několik chodů (rozuměj: jídel) a kde se sešla celkem pěkná tlupa chodů (rozuměj: psů) ... vlastně choďaček ... náš Rexík se ve společnosti čtyř chodských dam cítil očividně velmi dobře ... Falkovi to bylo (jako vždy) úplně jedno, protože jeho zajímalo (jako vždy) co se děje u grilu a co dobrého je zrovna na stole. Fotografie ZDE, video ZDE.

Na závěr dovolené jsem rodičům připravil překvápko: pořídil jsem si „čtyřicítku“ (rozuměj: teplotu) a rodiče mě pak celou noc ochlazovali a střídali se v noční hlídce u mé postele ... naštěstí se z toho vyklubala jen angína, kterou jsem pak doma doléčoval.

Na konci prázdnin jsme si zajeli do Budišova nad Budišovkou na trénink pasení ovcí. Musím konstatovat, že pravidelný prázdninový výcvik s Rexem nedaleko ohrady s koňmi slavil úspěch. .... Rex předstíral, že ovce nevidí a raději koukal stále na mě (asi aby ho ovečky nerozptylovaly). Naopak Falča stojící vedle mamky jevil o ovce velký zájem, nahlas poblafkával a tahal ji ke košáru. Z davu se ozval dotaz, zda jsem si nepřechytl psa :-D. Ani se tomuto dotazu nedivím, neboť Rex okolo košáru i uvnitř chodil zásadně u nohy a neštěkal. Pája (naše výcvikářka) by nad takovou chůzí jásala, naopak paní Kynclová (majitelka ovcí) se začala tvářit rozpačitě. Pak šla s Rexem do košáru ona ... a Rex konečně pochopil  (resp. se rozpomenul na své vrozené ovčácké vlohy) a začal projevovat náznaky pasení, i když pořád měl tendenci ovečky spíše honit než pást. O pár chvil později už pěkně obíhal košár, začínal balancovat a dokonce i na ovečky štěkal (ale jen v okamžiku, kdy je potřeboval rozpohybovat). Bylo mi řečeno, že kdybych s Rexem pasení trénoval, že by byl šikovný ... současně mi ale bylo řečeno, že je na něm poznat, že se věnuje sportovní kynologii. A tento názor mě potěšil ze všeho nejvíce, protože sportovní kynologie je přece jen naší prioritou. Velmi rád jsem na cvičáku ve Zlíně tento názor přetlumočil Páje a Markovi ... i když mamka nejdříve prohlásila (samozřejmě z legrace), že tím výcvikem potlačili v Rexíkovi jeho vrozené ovčácké vlohy :-D.

Zkoušku vloh ovčáckého psa (a následné zkoušky v tomto oboru) jsem tedy ze svého seznamu vypustil, protože se přece jen chci nadále věnovat sportovní kynologii a tréninkem pasení bych Rexíkovi jen zbytečně pletl tu jeho střapatou chodskou makovičku :-). Musím rovněž přiznat, že chůze po „kluzkém“ terénu v košáru mě opravdu nenadchla natolik, abych byl ochoten se výcviku pasení i nadále věnovat :-D ( je pravdou, že i na cvičáku mi občas „vyjde krok“ do něčeho „voňavého“, ovšem v košáru „vyjde krok“ vždy a každý .... a to opravdu není nic pro mě ... zejména pak ta následná očista bot a oděvu).

Pár fotografií z Budišova ZDE, krátké video ZDE.

Na závěr prázdnin jsme na cvičáku ve Zlíně udělali grilování a rodiče mi dovolili přenocovat s ostatními na cvičáku. Spal jsem v bufetu a vzal jsem si tam i Rexíka, aby mě zahříval :-).

Radek M., září 2008