Proč psa s PP
..... aneb Jak jsem k chodskému psu přišla
Chodského psa jsem jako plemeno znala jen velmi okrajově, přesněji řečeno: viděla jsem kdysi dávno jednoho zástupce plemene a manžel tehdy nelenil a dal se s majitelem psa do řeči a tak zjistil, nejen že se jedná o chodského psa, ale i spoustu dalších zajímavých věcí o obnovení plemene, o úžasné povaze a vlastnostech tohoto plemene ....... Mrzí mě, že jsme si (já ani manžel) nezapamatovali jméno pejska nebo alespoň jméno jeho majitele.
Když jsme po několika letech hledali vhodného psího kamaráda pro našeho stárnoucího vlčího špice, nalistovali jsme v inzerátech stránku s nabídkou štěňat chodských psů. Tehdy jsem ještě neřešila zda psa s PP nebo bez PP a postupně jsem zavolala téměř na všechny inzeráty, abych zjistila potřebné informace. Nakonec jsme psa bez PP zcela zamítli, protože mezi cenami „s PP“ a „bez PP“ byl zanedbatelný rozdíl. Jenže když jsem druhý den viděla, jak náš staroušek, vlčí špic Rex, škaredě vyjel na sousedovic vořecha, tak jsem „zadání“ papírového štěněte raději zrušila s tím, že ten „náš starý nervóza“ nemusí případně překousnout „papírové štěně“. A tak se „choďák“ odložil „na neurčito“. Jenže pak jsem (nějak omylem) zabloudila do místního psího útulku a přinesla si odsud štěňátko sibiřského husky a překvapeně doma koukala, jak starý vlčí špic přijal mile a vlídně nového kamaráda a jak trpělivě snášel jeho štěněcí dovádění.
A pak přišel ten smutný den, kdy jsme Rexe našli nehybně ležícího na zahradě....umřel ve věku nedožitých 16-ti let. Protože našemu mladému huskounkovi bylo samotnému na zahradě smutno, tak jsem začala pátrat na internetu po inzerátech na prodej štěňat chodských psů.
Navštívila jsem několik internetových stránek o chodských psech, mezi nimi i stránky CHS Z VLČÍHO DOLU a zde si přečetla moc zajímavé povídání, které mě zcela jistě ovlivnilo v mém dalším počínání, neboť mi potvrdilo, že nemám vůbec uvažovat o psovi bez PP.
Je fakt, že dva „bezpapíráky jsem již doma měla a pořídila jsem s nimi spoustu dobrých, ale i špatných zkušeností:
1/ REX byl opravdu „čistokrevný“ vlčí špic, potomek chovné fenky a jejího neuchovněného potomka (tahle příbuzenská plemenitba, a kdoví co ještě, mělo jistě vliv na povahu Rexe, což se však, naštěstí, projevilo až v jeho vysokém věku),
2/ FALKO – asi sibiřský husky s neurčitelným původem, neboť jeho mámu (s nečitelným zbytkem tetování v uchu) vyhodil někdo v době březosti u čerpací stanice a ujel. Falko je pravý opak Rexe, mírný a spíše bojácný pejsek, trpící alergií na blešky.
Ke konstatování: „bezpapíráka už jsem měla (REX) a dobrý skutek už jsem také učinila (FALKO z útulku), tak nyní je čas na psa s PP“ mě přivedl právě výše zmíněný článeček. Se svolením autorky zde článek zveřejňuji:
Psa s průkazem původu? Proč?
Nechceme psa na chov, nebudeme objíždět výstavy, má to být jen společník. Nechceme podporovat chov předražených papírových zvířat a bohatnutí jejich chovatelů. To bývají argumenty těch, kteří nechtějí psa s průkazem původu. Přitom základní argument těchto lidí, kterým je posléze vždy v podstatě cena, těžko obstojí. Rozdíl mezi cenou štěněte s papíry a bez nemusí přesáhnout u chodského psa 1 - 2 tisíce Kč, pokud nemáte zájem o štěně po opravdu po všech stránkách špičkových rodičích.
Co vám řeknou chovatelé bezpapíráků
• nechtěli jsme absolvovat složitou proceduru uchovnění, štěňata bychom stejně měli jen jednou
K zařazení do chovu je u chodského psa potřeba absolvovat
1) svod mladých - ve věku od 6 měsíců, ke vám odborníci z klubu řeknou, jestli má smysl se účastnit dalších akcí
2) jednu výstavu (můžete i více)
3) rentgenové vyšetření kyčelních kloubů
4) bonitaci - po úspěšném splnění předchozích požadavků komise z poradců chovu ohodnotí vzhled psa a stanoví bonitační kód, podle kterého se pak vybírá partner tak, aby se případné odchylky od standardu nezvyšovaly. Zkouší se i povaha psa - není-li agresívní na lidi nebo psy, bázlivý, letargický atd. Také je nutné, aby stupeň dysplazie kyčelního kloubu nepřesáhl 2. Hodně bezpapíráků se chová na zvířatech, která neprošla bonitací. Bývá to špatný rentgen kyčlí, chybějící zuby nebo povaha, které vyloučí zvíře z chovu. Jsou to tedy věci, které mohou způsobit výrazné problémy novým majitelům štěňat po těchto zvířatech. Obzvlášť pokud oba rodiče nebyli uchovněni z podobných důvodů. To ale zájemce o štěně samozřejmě nezjistí.
Je tedy třeba kromě návštěvy vašeho veterináře s pejskem 3x někam zajet. Já sama neřídím a často jezdím na výstavy i vlakem nebo s jinými majiteli psů. Pokud toto majitel nechce absolvovat např. z finančních důvodů, nebyl by pro mě ani zárukou že fenu a štěňata může kvalitně živit.
• náš pes papíry nemá
Není po rodičích přenášejících genetické vady? Je to vůbec chodský pes?
• byl sedmý ve vrhu, přespočetný
To je nesmysl. Buď mají průkaz všechna štěňata nebo žádné.
V čem je tedy rozdíl?
Chovatel papírových zvířat je pod stálou kontrolou, fena smí mít pouze jeden vrh do roka, musí být v náležité kondici a jsou kontrolovány i podmínky ustájení štěňat, jejich zdravotní stav atd. Kontroluje se i odčervení a očkování. S tímto má kromě uchovnění feny majitel výdaje a tak je logické, že jsou štěňata dražší než bezpapíráci. Zase ale je k výběru chovných párů přistupováno tak, že se případné odchylky od standardu snažíme eliminovat. Například vždy alespoň jeden z rodičů musí mít dysplazii kyčelního kolubu nulovou atd. Také se snažíme o co nejmenší příbuzenskou plemenitbu. Toto u bezpapíráků nikdo nehlídá. Sice průkaz původu není záručním listem, ale je to jakýsi základní předpoklad, že nový člen rodiny bude vzhledem i vlastnostmi odpovídat plemeni. A v neposlední míře je to i osvědčení o tom, že podmínky chovu jsou vyhovující. Bohužel znám dost případů, kdy se dospělý bezpapírák buď plemeni příliš nepodobal, nebo co hůř měl vážné vady povahy či zdraví. Léčení a operace potom mohou přijít na více peněz, než kdybyste si koupili to nejnadějnější štěně. Agresivitu či bázlivost léčit snad ani nelze. Naštěstí jsou to spíše problémy plemen, která jsou více v módě než choďáci. Chovatelé bezpapíráků někdy poukazuji na "přešlechtěnost chovů, která s sebou nese nemoci". Chodský pes zatím není příliš rozšířen a pokud už se ve vašem okolí vyskytuje více jedinců, často bývají "z jedné rodiny". Na krytí jezdíme při chovu papírových jedinců někdy i dost daleko nebo si vybíráme tak, aby byla příbuzenská plemenitba co nejmenší. Pochybuji, že by se o toto staral některý chovatel bezpapíráků. Kryje se tím, co je nejblíž - vždyť nikdo nepozná, že jsou rodiče třeba sourozenci nebo otec s dcerou atd. Je prokázáno, že právě velmi úzká příbuzenská plemenitba vede k prosazení dědičných vad v potomstvu.
Přes vše výše uvedené mám docela ráda křížence i bezpapíráky,vždyť to jsou taky príma stvořeníčka jako jejich papíroví kamarádi. Jen si myslím, že za takovéto štěně nejasného původu by chovatelé neměli chtít tisíce, spíše pár stovek. Jinak jsou to právě tito chovatelé, kteří na psech můžou vydělávat.
Pokud nechcete to úplně nejlepší, můžete si najít chovatele, jehož fena není šampion či případně nemá zcela nulovou dysplazii a tato štěňata se budou cenou bezpapírákům blížit. Máte ale záruku, že kupujete opravdu chodského psa a ne jen povedenějšího křížence a že vyrostl ve správných podmínkách. Chovatelé tato štěňata rádi dají i jen jako domácí mazlíčky. Pokud byste ale kynologii časem propadli, můžete se zúčastnit akcí a psa uchovnit. Právě z takového původně pouze rodinného psa mají moji známí nyní šampiona a úspěšného chovného psa, když se jejich odrostlá dcera začala tímto koníčkem zabývat a psa uchovnila.
autor: RNDr. Iva Stránská, CHS Z VLČÍHO DOLU
PS:
Mimo jiné zde najdete také moc zajímavé čtení: Proč chodského psa? a Hodí se chodský pes právě pro vás?
Zde budu postupně doplňovat odkazy na webové stránky našich známých a kamarádů, kde si můžete přečíst jejich zkušenosti a zjistit, co si o dané problematice myslí oni.
1/ http://psistranky.wz.cz/pp.htm (autor článku Eva Němejcová)