Teplice nad Bečvou, Hranická propast
Výlet do okolí Teplic nad Bečvou a k Hranické propasti
V neděli (11. 6. 2006) bylo počasí „jako na objednávku“….sluníčko krásně svítilo a já už jsem se moc těšil, až vyrazíme na cestu…ani mi nevadilo, že mě panička v našem malém Fiatovi strčila zase „do dvojky“ (do kufru), kdežto náš Rexík si hověl na zadním sedadle ve svém cestovním škopíku. Cestou jsme se zastavili ještě pro kamarádku mojí paničky, jejího synka a kokršpanělku Olinku.
Na parkovišti se nás sešlo hodně:
- kokršpanělka Olinka s paničkou Dášou a jejím synkem Jardou
- ch.p. Dara a „chodě“ Mery (Amarethy Fidelis et Fortis) s celou svou lidskou smečkou
- ch.p. Assan Bryvilsár se svou smečkou a voříškem Mikinou
- ch.p. Darri Stamo-Bud s Luckou
- čtyři jezevčíci a Lenka s kamarádkou
- ch.p. Mates (Champion Daraskár) se svou lidskou smečkou
- ch.p. Enny (Chillita Ann Lukato Gold ) s páníčky
- „chodě“ Alma (All-Magali Fidelis et Fortis) s doprovodem
- americká rat teriérka Sára a Emilka
- německý ovčák s doprovodem
- moje „sibiřská maličkost“ (Falko Euro Oil), „chodě“ Rexík (Kerberos Rex z Gipova) s paničkou a Radkem
Když to Lucka s Radkem spočítali, tak zjistili, že „chodové“ vesrus jiné rasy = 8:9
Psů bylo tedy celkem 17, a dvounožců bylo…asi 30.
Naši dvounožci si upřesnili - vytyčili trasu a dali jsme se na pochod….nejdříve jsme šli kousek po silnici a pak odbočili na nově vybudovanou cyklostezku (Jantarová cesta). Neušli jsme po ní ani celý kilometr, když moje panička uviděla na kraji lesa cestu…zkonzultovala trasu se svou kamarádkou a zatáhly nás na lesní cestu. Šel jsem jako první a bylo mi dost divné, že se cesta stále zužuje a zužuje…až se ztratila docela a pak už následoval potok…(samozřejmě bez lávky) a za ním už byly jen vysoké kopřivy L. Je fakt, že cesta tudy kdysi opravdu vedla, ale uznejte sami, který blázen by šel lesem a skákal přes potok, když o kousek níž má krásnou („novotou svítící“) cyklostezku….a tak jsme se (my psi) napili a všichni se vrátili zpět na cyklostezku. Tady jsme zjistili, že nám chybí Enny se svými páníčky a také její štěník ….se svou lidskou smečkou. Lucka přes mobil zjistila, že se někde zdrželi a tak přehlédli, kterým směrem jsme odešli. Vysvětlila jim cestu a šla jim s Darrčou, Matesem a jeho smečkou naproti.
My jsme zatím pokračovali po cyklostezce až jsme přišli k dalšímu vstupu do lesa…a tady už opravdu byla ta zelená turistická značka, po které jsme pokračovali dále. Panička ještě přes mobil Lucce vysvětlila kudy jsme z cyklostezky odbočili do lesa „na zelenou“ a pokračovali jsme …..já tedy těm turistickým značkám moc nevěřím a proto jsem si celou cestu svědomitě prováděl „vlastní značení“.
Šli jsme cestou i necestou a tempo pochodu udávala kokřice Olinka, Rexík a dva kluci: Radek s Jardou. Nutno přiznat, že tempo bylo celkem svižné, takže jsem vůbec neměl potřebu paničku táhnout za sebou na vodítku. Na první zastávce u studánky jsme se občerstvili…a naše malé (a žravé) „Tasyňátko“ si (při té příležitosti) všechny pěkně obešlo, seznámilo se a vyžebralo od každého kousek svačiny. Nejlepší svačinu zřejmě měla Pavla (panička od Assana), protože Rexík si ji pak neuvěřitelně hlídal a při další zastávce se k ní hned hrnul jako velká voda. A nebyl sám….stejný objev učinila i Mery …a tak na druhé zastávce seděli před Pavlou už loudilové dva. Já jsem se k ní naopak nemohl ani přiblížit. Assan mi jasně vysvětlil, že se mám držet opodál …..sice se mi to moc nelíbilo, ale když mě pak ještě klepl náhubkem po hlavě, tak jsem dospěl k závěru, že můžu našeho Rexíka hlídat i zpovzdálí a zbytečně jsem Assana neprovokoval (přece jen je starší a větší). Zatímco na první zastávce nás dohnala Lucka a Darrčou a Mates se svou smečkou (ovšem bez Enny, šteníka a jejich doprovodů, kteří se z parkoviště vydali po proudu Bečvy a nikoliv proti proudu, takže v tomto případě bylo zbytečné čekat, až nás doženou), na dalším rozcestí jsme zjistili, že se nám ztratili jezevčíci se svým doprovodem. Chvíli jsme na ně čekali a pak jim mobilem upřesnili naši další trasu (neboť naši páníčci se domluvili, že trasu zkrátí) a pokračovali dál. Když jsme přišli nad Teplice, tak se naši páníčci opět rozhodli, že si trasu zkrátí přes město (sice říkali něco o tom, že budou solidární s těmi, kteří potřebují být brzy na parkovišti a odjet domů, ale já si myslím, že je nejspíše už bolely tlapky J…..). A tak jsme prošli lázněmi a nakonec i hlavní kolonádou. My psi, jsme se všichni moc slušně chovali. Největší pozornost lázeňských hostů upoutali (jak jinak) chodští psi a dvě malá „choďátka“. Za kolonádou se k nám přidala Enny i třetí štěník s doprovodem. Chvilku jsme si odpočinuli u řeky a někteří „vodomilci“ (Darrča, Dara a Mates) se i okoupali. Pak jsme se vydali k propasti. Moje panička chytře využila ve svůj prospěch skutečnost, že jsem se pořád zastavoval a „četl vzkazy od jiných psů“, takže jsme nakonec šli jako poslední…..což mi, když jsem to zjistil, dost vadilo…a následovalo to, co moje panička předpokládala: notně jsem přidal na tempu (abych se alespoň zde dostal do „vůdčí pozice“) a po strmé stezce k propasti jsem ji vytáhl jako lanovka. Z lesa okolo propasti jsme pak ještě vyšli na louku a prohlédli si „panoramata“. Musím uznat, že nejen oba malí štěníci, kteří s námi šli celou cestu (a vůbec se nedožadovali poponášení), byli už notně utahaní a odpočívali. Darrča však měl energie na rozdávání a tak nám předvedl pár kousků ze svého tanečního umění a pak ještě nadšeně aportoval míček. Rexík ho celou dobu pozorně sledoval a chvílemi vypadal, že by snad i pro míček byl ochoten běhat s ním. V okamžiku, kdy Enny začala dovádět s nějakým cizím psem, Rexík vyskočil a chtěl se do psí honičky zapojit také. Když mu to naše panička zakázala, tak alespoň Enny povzbuzoval hlasitým štěkáním. Oba štěníci (Rexík a Mery) pak statečně došli (po svých tlapkách) s ostatními zpět na parkoviště. Naši dvounožci ještě probrali několik návrhů na další výlet a pak se rozloučili slovy: „Uvidíme se na fóru.“
Za zmínku ještě stojí, že náš Radek celou cestu ani jednou nezafňukal, že ho bolí nohy a v autě pak řekl mamince, že se mu výlet s takovou smečkou psů a partou senza lidiček moc líbil a že příště půjde určitě zase J.
Pro zajímavost: uťapkali jsme necelých 10 km: 8 km okruh lesem nad Teplicemi a pak necelé 2 km k propasti a zpět (tedy, my hafani jsme toho naběhali mnohem více).
Fotografie z výletu najdete zde
(naše fotografie jsou jen ty první, ostatní odkazy jsou na fotoalba dalších výletníků):
1/ http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=7709&Count=0
2/ http://darcatko.album.droxi.cz/leto-2006/?strana=1
3/ http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=7718
4/ http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=7724&Count=0